CARBON DREAMS

 

Natalie Perkof

Curated by Martina Mrázová

Galerie u Betlémského náměstí

July – August 2021

Na chvilku se zastavit, uklidnit, pomalu dýchat a proplouvat vlastním archivem vzpomínek, útržky a záblesky krásných okamžiků a prožívat je znovu a znovu… Jak vlastně funguje lidská paměť? Víme, že neuronová síť mozku ukládá naše prožitky a zkušenosti, které si následně dokážeme vybavit. Také ale víme, že mozek nefunguje jako počítač a neukládá si zkušenosti ve formě přesných dat, která bychom si pak nezkreslená „přehrávali“ jako dokumentární film. Mozek si vzpomínky vlastně sám vytváří jako jakýsi otisk či obraz skutečnosti, ze které dokáže abstrahovat to, co je snad pro nás podstatné. Někdy ale bez našeho vědomí vzpomínky také zdeformuje a v režimu snění pak jejich fragmenty pořádně promíchá. Prožitky si přitom nevybavujeme v podobě detailně vykreslených tvarů, ale spíše ve formě jakýchsi ozvěn, pocitů, barev, chutí nebo i vůní.

Přístup Natalie Perkof má s tím, jak funguje naše paměť, něco společného – i ona z rekonstrukcí běžných situací vytváří obrazy, které jsou schopné zhmotnit konkrétní prožitky a emoce. Svým způsobem se její díla ocitají v opozici vůči daru (či spíše prokletí) Irenea Funese, hlavního hrdiny jedné z Borgesových povídek, který si pamatuje každou jednotlivost, každý detail, ale není schopen žádné abstrakce, zobecnění a vnímání podstatného. Natalie Perkof pracuje v obrazech, které vznikaly v posledních 4 letech, s působivou poetikou „momentek“, s útržky každodenních situací a přátelských setkání. Z nich vytváří snové kompozice, které svou atmosférou sice někdy oscilují na pomezí reálného a ireálného, zároveň se v nich ale koncentruje zvláštní, harmonický pocit, jenž je nám všem jaksi podvědomě známý. Čistý formální projev Natalie je pevně zakotven ve figurální malbě, motivy svých maleb přitom čerpá z vlastního života – v siluetách rozeznáváme postavu autorky samotné, její rodiny a nejbližších přátel. Postavy jsou však redukované na pouhé siluety, které působí, jako by byly zmrazené v jednom okamžiku, jako by levitovaly v neurčitém časoprostoru.

Přirozená tendence transformovat tradiční malbu do prostorové podoby přivedla Natalii k materiálovým experimentům. V současnosti tak vedle klasických obrazů na plátně, které jsou postavené na působení velkých ploch jasných pastelových nebo i perleťových barev, vytváří především obrazy z materiálu karbon a karbon-aramid. Technická textilie z uhlíkového vlákna, která se používá hlavně v leteckém a automobilovém průmyslu, Natalii fascinuje nejen svými specifickými vlastnostmi, ale i mnohovýznamovostí. Temně černou, resp. zlatou barvu textilie narušuje její vysoce kovový lesk, který do ní vnáší světlo, což autorce s česko-ghanskými kořeny evokuje její vlastní rozpolcenost mezi dvěma kontinenty. Podobně jí tkaná struktura látky připomíná tradiční africké textilie. Pevná vlákna karbonu a karbon-aramidu jsou navíc tvořená především atomy uhlíku, tedy prvku, který stojí v základu veškerého známého života na Zemi. A z tohoto materiálu Natalie Perkof s mimořádnou senzitivitou formuje křehký, intimní svět, který má charakter fragmentů vzdálených, avšak intenzivně prožívaných vzpomínek či snů.

 

Martina Mrázová